Noční oblohu křižují nenasytní masožravci lovící cokoliv, čemu proudí čerstvá krev v žilách. Vzhledem se podobají obřím netopýrům s těly černými jako uhel, dlouhými tesáky a ostrými kostěnými spáry na koncích blanitých křídel. Přes den spí v dutinách stromů, jeskyních, opuštěných krovech nebo zavěšeni ve větvích . Večer vyrážejí na lov a zabíjejí téměř vše, co spatří, od zajíců přes srny až po krále lesa - jeleny, medvědy i divočáky. Bývají nazýváni též krvesajové, pro velkou zálibu v krvi.Tato zlá a temná stvoření nestrpí,že by někdo lovil v jejich revíru. Ostrými drápy rozsápou i jiné netvory, třeba obří pavouky, kteří se zatoulají do jejich lovišť. Umějí se dotknout cizí mysli. Kdo pohlédne do temnocty noci, uslyší v hlavě našeptávání, které jej láká do zkázy nebo naopak děsí, aby v panice opustil obratný kruh tábořiště a oddělil se od přátel. Sám se pak stane v hlubokém hvozdu stane snadnou kořistí krvesaje. Vampýr si také sáním krve vytváří osobní pouto. Krev je pro něj prostředkem spojení, a pro pokousaného bude později těžší odolat rozkazu. Vampýři jsou opředeni mnoha záhadami a pověstmi. Někteří tvrdí, že patří do příbuzenství neprtvých, jiní soudí, že jde o omyl vzniklý tím,že mocní upíři na sebe dokážou vzít podobu vampýra. Také o mnoha černokněžnících se tvrdí, že když když na sebe nasadili vampýří kožich, mohli se změnit v tyto krvelačné stvůry. Podle některých dokážou psohlavové vampýry zkrotit a jezdí na nich jako na létajících koních. Jiní přísahají, že viděli chrámy, kde těmto bytostem přinášeli živé oběti, aby je podpořili ve válce s tajemnou královnou pavouků.
Jak jedná:
Jak jedná:
- Vampýři opouštějí úkryty a hnízdiště v dutinách stromů jen v noci
- Ač tráví dny cv malých hejnech ve společném hnízdišti, loví jako samotáři. Ucíti-li však čerstvou krev oběti, již srazil jiný krvesaj, nebude se zdráhat připojit se k hostině, nebo se o ni dokonce pobít.
- Ač jsou dost silní, aby svou kořist zvedli a přemístili, většinou se nasytí na místě, kde ji skolili.
- Vampýři jsou tiší dravci a na blanitých křídlech se snášejí na kořist, aniž by vydali sebemenší zvuk.
- Narazí li vampýr na ozbrojenou skupinu, bude se snažit při překvapivém útoku vysát trochu krve nejslabšího člena a uniknout. Vrátí se později a využije nadvlády, kterou nad ním získal, aby zraněného odlákal.
- Při sání krve způsobí jizvu " poznamenaný vampýrem". Jestliže se oběť nebránila, půjde o jizvu na vlivu, prováděla-li neúspěšnou protiakci, získá jizvu tělesnou, představující roztržení rány či podrápání.
- Musí-li bojovat, nalétává prudce na nepřátele,strhává je k zemi za přilby a kápě, děsí je křikem, bije křídly a drásá spáry.
- Kvlůli citlivým uším nenávidí vamprýři hlasité zvuky, a tak je možno jim způsobit bolest ječivým křikem nebo třískáním kovovými předměty o sebe.
- Nejsou nenasytní a domůžou-li se jakékoliv kořisti, snaží se ostatní protivníky jen zahnat. Milují ještě teplou krev a svou oběť jen neradi zabijeí dřív, než na ní začnou hodovat. Oslabenou kořist se tak snaží svým těžkým tělem srazit k zemi, znehybnit a nakrmit se její krví.