Jméno a Příjmení: Ayashe Latimer
Věk: Neznámý
Rasa: Čarodějka
Strana: Neutrál
Zaměstnání / Povolání: Bylinkářka/léčitelka/muzikantka
Zbraň: Velmi schopně umí využívat dýky, nože. Nevyužívá je příliš často, jelikož věří v sílu, kterou sama v sobě dokáže probudit.
Schopnosti:
Tvorba/ovládání ohně – schopnost na vysoké úrovni – Abych tuto schopnost přiblížila, Aya má ve svém repertoáru u sebe skoro pokaždé housle. Vyrůstala s nimi odmalička, jelikož to v jejím šamanském kmenu byla nutnost, umět hrát na nějaký hudební nástroj. Aya si vybrala piano a housle, na které svou hru zdokonalila nejlépe. Jak rostla a její moc v ní začala narůstat, dokázala díky hře na housle, pokud ona sama v mysli tuto schopnost požadovala a propustila ji, tak housle při hře vytváří oheň a pomocí smyčce jej dokáže i ovládat. Dokáže vytvořit jen jiskřičky až po nebezpečné plameny. Ovšem je tu menší háček. Pokud u sebe housle nemá, tuto schopnost opravdu využít nemůže. Sama prozatím plamen čistě myslí nedokáže vytvořit, umí to jen, pokud hraje právě na housle, leč, pokud je někde vytvořený oheň (krb, taborák a podobně), dokáže s ním manipulovat, ale neudrží jej v nějakém větším plamenu, který by sežehnul třeba celý les moc dlouho, tohle prostě je prozatím nad její síly, leč tuto schopnost si po celé desítky let svého života zdokonalila snad nejvíce. Věnovala ji svůj čas a ještě stále jej této schopnosti věnovat bude.
Telepatie – schopnost ovládá na střední úrovni, řekněme – Hlavně tuto schopnost využívá pro komunikaci se svým nejvěrnějším přítelem, což je pro ni její mazlíček jménem Shiny (vlčice), pro to, aby mohla telepatii využívat i ke komunikaci s lidským či jiným tvorem, musí být otevřená pro tuto schopnost mysl obou z nich, avšak tohle ji dělá problém, hlavně pociťuje v tomto okamžiku, že se ji hlava tak nějak roztříští na několik tisíc kousíčků a je pro ni poněkud obtížnější tuto moc v sobě kontrolovat a dokázat ji ovládat. U zvířat tento problém nepociťuje. Je to lehčí, především tedy s věrným přítelem.
Léčení – nízká úroveň – tuto schopnost dokáže využívat pouze na povrchní rány, např. říznutí, píchnutí se o něco ostrého a podobně, rozhodně zatím neumí vyléčit nějakou těžce způsobenou ránu, např. probodnutí skrz na skrz. Většinou léčí za pomoci svých různých mastí z bylinek, různými zaříkadly/kouzly. Co se týče zlomenin, možná tak dokáže, aby to mírněji bolelo, ale jinak se spoustu v tomto směru ještě musí naučit a každým dnem je zase o malý krůček blíž, ale jde to velmi pomalu. Většinou používá sama sebe jako pokusného králíka.
Její vedlejší schopností kterou sama neovlivní a neovládá je její přeměna.
Vlastnosti: Je velmi těžké říci, jaká Aya je, protože ve skutečnosti v sobě má několik dřímajících „osob“, které využívá tehdy, když jsou potřeba. Jednu osobu upozadí, druhou zase naopak přiměje, aby se stala vůdkyní. To proč taková je, se dozvíte, pokud budete číst dál. Mladá, svérázná žena, která ví, co od života chtěla a stále chce. Občas je to věčný snílek, který čeká, že za duhou jsou splněná přání, jindy je to pesimistická žena, která nechce vylézt ze svého domu a vaří si svoje lektvary a zkouší se zlepšovat ve svých dovednostech a schopnostech. Cynická a velmi sarkastická. Často si nedává pozor na jazyk, přímá, ale zato velmi přátelská, nebo ne? Nikdy nevíte, jestli svou milou tvář jen nehraje pro svou potřebu. Dokázala by však klidně položit život za své přátelé, rodinu, leč rodinu už dávno nemá, kdysi by pro ni, ale klidně vraždila. Někomu její nálada může připadat, že se střídá, jako počasí – jednou je zamračeno, prší a je vichřice a potom přijde den, kdy je vše sluníčkové, pozitivní a rozdává úsměvy. Má dny, kdy dokonce mluví pouze v hádankách. Nikdo si nikdy není zcela jistý, zda ji skutečně zná, nebo zná jen nějaký její převlek. Kdysi se ji přezdívalo „Divoška“. Jedna rada na závěr - Mějte oči vždy otevřené.
O postavě: Bez jejich rodičů by nebylo ani ji, tudíž bychom měli začít právě u nich. Její otec, který byl jakýmsi náčelníkem kmene, do kterého se Aya narodila, zemřel velmi brzy po jejím narození, když zkoušel těžké kouzlo a vymklo se mu to z rukou. Byl takový vždycky, alespoň co vyprávěla její matka. V dnešní době bychom ho nazývali snad až fanatikem a workoholikem, protože přesně takový její otec byl. Jmenoval se Athan Latimer, přezdívaný „Havraní oko“. Matka, jménem Elen Latimer, dlouhá léta dokázala Ayu vychovávat sama, ale je pravdou, že na její výchově se podílel celý kmen. Věděli od začátku, že to bude nadaná dívka. Vědmy, které údajně viděly do budoucnosti, o tom hovořily pokaždé, ale také varovaly, že přijde den, kdy to bude pro Ayu zkáza, ale nedokázaly říci proč, kdy se to stane, kdo za tím bude a hlavně nedokázaly nikdy říci, jaké to bude mít následky.
Roky plynuly a z Ayi vyrostla opravdu krásná, mladá a velmi divoká žena prahnoucí po svobodě, po svém životě a snech. Velmi upovídaná, milovala vyprávění příběhů, jelikož měla bujnou fantazii, ale tohle se v jednu noc úplně změnilo, když do jejich klanu zavítala škodná a Aya byla svědkem vraždy své matky, která jí umřela v náruči. Nestačila se ani vzpamatovat a už byla táhnuta daleko od válejících se mrtvol. Zavřená v místnosti bez oken, ležíc na studené kamenné podlaze, čekajíc na svou smrt. Cítila se pochopitelně samotná, bezvládná, že z toho začala šílet. Její podvědomí pro ni vytvořilo jakousi skupinku lidí, kteří ji měli pomoci tuto samotu zaplnit a hlavně přemoct ji, jenomže tohle se ji vymknulo kontrole. Čas běžel dál a ona na ně začínala být fixována takovým způsobem, že uvěřila, že jsou skuteční a je doslova závislá na jejich existenci. Věří, že jsou vedle ní, dokáži společně mluvit a přece každý je musí vidět, nemá tedy moc ráda, když ji někdo přesvědčuje o tom, že nejsou. Nesnese to. Buď se rozbrečí, nebo na dotyčného uvalí kletbu (občas to používá pouze jako obranný mechanismus).
V naprostém odhodlání se dostat z této místnosti, se snažila rozpomenout na určitá zaklínadla, kouzla, cokoliv, čím by se dokázala dostat ven, jednou to dokonce i vypadalo, že by se to podařilo, ale byla na to už tak moc slabá. Cítila, jak usíná – jak skutečně usíná, když v tom se otevřely dveře a do temnoty se protlačilo světlo. Aya byla vzata do náruče, nesena do domu, kde byla položena do měkké postele s nebesy a pak o ni bylo postaráno. Dosyta se najedla, umyla, oblékla a chtěla poděkovat svému zachránci. Dům to byl veliký, šla po schodech, slyšela nějakou zvláštní řeč, pokračovala tedy za ní, pochopitelně, otevírala velké dvoukřídlé dveře a v tom se to stalo. Záblesk, omračující záblesk a celým jejím tělem projelo cosi nepopsatelného, nepoznaného a v tom šoku omdlela, a pokud by ji onen muž nezachytil do náruče, zřejmě by se i sesunula k zemi. Byl večer, konečně přišla k vědomí, vstala z postele s nebesy, došla si opláchnout tvář, ale cítila se velmi malátná, a když si otřela tvář a spatřila se v zrcadle, tak její křik by snad probudil i mrtvého ze stoletého spánku. Byla, jiná. Nepoznávala se, bála se. Bála se sebe samotné, on věděl, o co se pokusil a byl nadšen svým výsledkem, dlouhá léta spolu žili, ale už to nedokázala vydržet, protože ji tohoto prokletí nechtěl zbavit a jednoho dne se po něm slehla zem a to byl důvod, proč se Aya nakonec osamostatnila, bloumala dlouho lesem, které zná jako své boty.
Věří, že jednoho se pomstí a tuto kletbu ze sebe sejme, ale netuší, zda to bude trvat pár měsíců nebo několik let. Většinou se vyskytuje přes den mezi lidmi, ale když nastane noc, bojí se, protože její přeměna začíná právě, když všechno kolem spí a na vše spadne tma a ráno, když vychází slunce, stává se opět mladou, pěknou ženou, která chce jednoho dne být milovaná a zbavit se svého tzv. prokletí.
Zajímavosti: Po délce celé páteře má znaky v řeči jejího kmene a znamenají její jméno.
Nick: Ayala
Věk: Neznámý
Rasa: Čarodějka
Strana: Neutrál
Zaměstnání / Povolání: Bylinkářka/léčitelka/muzikantka
Zbraň: Velmi schopně umí využívat dýky, nože. Nevyužívá je příliš často, jelikož věří v sílu, kterou sama v sobě dokáže probudit.
Schopnosti:
Tvorba/ovládání ohně – schopnost na vysoké úrovni – Abych tuto schopnost přiblížila, Aya má ve svém repertoáru u sebe skoro pokaždé housle. Vyrůstala s nimi odmalička, jelikož to v jejím šamanském kmenu byla nutnost, umět hrát na nějaký hudební nástroj. Aya si vybrala piano a housle, na které svou hru zdokonalila nejlépe. Jak rostla a její moc v ní začala narůstat, dokázala díky hře na housle, pokud ona sama v mysli tuto schopnost požadovala a propustila ji, tak housle při hře vytváří oheň a pomocí smyčce jej dokáže i ovládat. Dokáže vytvořit jen jiskřičky až po nebezpečné plameny. Ovšem je tu menší háček. Pokud u sebe housle nemá, tuto schopnost opravdu využít nemůže. Sama prozatím plamen čistě myslí nedokáže vytvořit, umí to jen, pokud hraje právě na housle, leč, pokud je někde vytvořený oheň (krb, taborák a podobně), dokáže s ním manipulovat, ale neudrží jej v nějakém větším plamenu, který by sežehnul třeba celý les moc dlouho, tohle prostě je prozatím nad její síly, leč tuto schopnost si po celé desítky let svého života zdokonalila snad nejvíce. Věnovala ji svůj čas a ještě stále jej této schopnosti věnovat bude.
Telepatie – schopnost ovládá na střední úrovni, řekněme – Hlavně tuto schopnost využívá pro komunikaci se svým nejvěrnějším přítelem, což je pro ni její mazlíček jménem Shiny (vlčice), pro to, aby mohla telepatii využívat i ke komunikaci s lidským či jiným tvorem, musí být otevřená pro tuto schopnost mysl obou z nich, avšak tohle ji dělá problém, hlavně pociťuje v tomto okamžiku, že se ji hlava tak nějak roztříští na několik tisíc kousíčků a je pro ni poněkud obtížnější tuto moc v sobě kontrolovat a dokázat ji ovládat. U zvířat tento problém nepociťuje. Je to lehčí, především tedy s věrným přítelem.
Léčení – nízká úroveň – tuto schopnost dokáže využívat pouze na povrchní rány, např. říznutí, píchnutí se o něco ostrého a podobně, rozhodně zatím neumí vyléčit nějakou těžce způsobenou ránu, např. probodnutí skrz na skrz. Většinou léčí za pomoci svých různých mastí z bylinek, různými zaříkadly/kouzly. Co se týče zlomenin, možná tak dokáže, aby to mírněji bolelo, ale jinak se spoustu v tomto směru ještě musí naučit a každým dnem je zase o malý krůček blíž, ale jde to velmi pomalu. Většinou používá sama sebe jako pokusného králíka.
Její vedlejší schopností kterou sama neovlivní a neovládá je její přeměna.
Vlastnosti: Je velmi těžké říci, jaká Aya je, protože ve skutečnosti v sobě má několik dřímajících „osob“, které využívá tehdy, když jsou potřeba. Jednu osobu upozadí, druhou zase naopak přiměje, aby se stala vůdkyní. To proč taková je, se dozvíte, pokud budete číst dál. Mladá, svérázná žena, která ví, co od života chtěla a stále chce. Občas je to věčný snílek, který čeká, že za duhou jsou splněná přání, jindy je to pesimistická žena, která nechce vylézt ze svého domu a vaří si svoje lektvary a zkouší se zlepšovat ve svých dovednostech a schopnostech. Cynická a velmi sarkastická. Často si nedává pozor na jazyk, přímá, ale zato velmi přátelská, nebo ne? Nikdy nevíte, jestli svou milou tvář jen nehraje pro svou potřebu. Dokázala by však klidně položit život za své přátelé, rodinu, leč rodinu už dávno nemá, kdysi by pro ni, ale klidně vraždila. Někomu její nálada může připadat, že se střídá, jako počasí – jednou je zamračeno, prší a je vichřice a potom přijde den, kdy je vše sluníčkové, pozitivní a rozdává úsměvy. Má dny, kdy dokonce mluví pouze v hádankách. Nikdo si nikdy není zcela jistý, zda ji skutečně zná, nebo zná jen nějaký její převlek. Kdysi se ji přezdívalo „Divoška“. Jedna rada na závěr - Mějte oči vždy otevřené.
O postavě: Bez jejich rodičů by nebylo ani ji, tudíž bychom měli začít právě u nich. Její otec, který byl jakýmsi náčelníkem kmene, do kterého se Aya narodila, zemřel velmi brzy po jejím narození, když zkoušel těžké kouzlo a vymklo se mu to z rukou. Byl takový vždycky, alespoň co vyprávěla její matka. V dnešní době bychom ho nazývali snad až fanatikem a workoholikem, protože přesně takový její otec byl. Jmenoval se Athan Latimer, přezdívaný „Havraní oko“. Matka, jménem Elen Latimer, dlouhá léta dokázala Ayu vychovávat sama, ale je pravdou, že na její výchově se podílel celý kmen. Věděli od začátku, že to bude nadaná dívka. Vědmy, které údajně viděly do budoucnosti, o tom hovořily pokaždé, ale také varovaly, že přijde den, kdy to bude pro Ayu zkáza, ale nedokázaly říci proč, kdy se to stane, kdo za tím bude a hlavně nedokázaly nikdy říci, jaké to bude mít následky.
Roky plynuly a z Ayi vyrostla opravdu krásná, mladá a velmi divoká žena prahnoucí po svobodě, po svém životě a snech. Velmi upovídaná, milovala vyprávění příběhů, jelikož měla bujnou fantazii, ale tohle se v jednu noc úplně změnilo, když do jejich klanu zavítala škodná a Aya byla svědkem vraždy své matky, která jí umřela v náruči. Nestačila se ani vzpamatovat a už byla táhnuta daleko od válejících se mrtvol. Zavřená v místnosti bez oken, ležíc na studené kamenné podlaze, čekajíc na svou smrt. Cítila se pochopitelně samotná, bezvládná, že z toho začala šílet. Její podvědomí pro ni vytvořilo jakousi skupinku lidí, kteří ji měli pomoci tuto samotu zaplnit a hlavně přemoct ji, jenomže tohle se ji vymknulo kontrole. Čas běžel dál a ona na ně začínala být fixována takovým způsobem, že uvěřila, že jsou skuteční a je doslova závislá na jejich existenci. Věří, že jsou vedle ní, dokáži společně mluvit a přece každý je musí vidět, nemá tedy moc ráda, když ji někdo přesvědčuje o tom, že nejsou. Nesnese to. Buď se rozbrečí, nebo na dotyčného uvalí kletbu (občas to používá pouze jako obranný mechanismus).
V naprostém odhodlání se dostat z této místnosti, se snažila rozpomenout na určitá zaklínadla, kouzla, cokoliv, čím by se dokázala dostat ven, jednou to dokonce i vypadalo, že by se to podařilo, ale byla na to už tak moc slabá. Cítila, jak usíná – jak skutečně usíná, když v tom se otevřely dveře a do temnoty se protlačilo světlo. Aya byla vzata do náruče, nesena do domu, kde byla položena do měkké postele s nebesy a pak o ni bylo postaráno. Dosyta se najedla, umyla, oblékla a chtěla poděkovat svému zachránci. Dům to byl veliký, šla po schodech, slyšela nějakou zvláštní řeč, pokračovala tedy za ní, pochopitelně, otevírala velké dvoukřídlé dveře a v tom se to stalo. Záblesk, omračující záblesk a celým jejím tělem projelo cosi nepopsatelného, nepoznaného a v tom šoku omdlela, a pokud by ji onen muž nezachytil do náruče, zřejmě by se i sesunula k zemi. Byl večer, konečně přišla k vědomí, vstala z postele s nebesy, došla si opláchnout tvář, ale cítila se velmi malátná, a když si otřela tvář a spatřila se v zrcadle, tak její křik by snad probudil i mrtvého ze stoletého spánku. Byla, jiná. Nepoznávala se, bála se. Bála se sebe samotné, on věděl, o co se pokusil a byl nadšen svým výsledkem, dlouhá léta spolu žili, ale už to nedokázala vydržet, protože ji tohoto prokletí nechtěl zbavit a jednoho dne se po něm slehla zem a to byl důvod, proč se Aya nakonec osamostatnila, bloumala dlouho lesem, které zná jako své boty.
Věří, že jednoho se pomstí a tuto kletbu ze sebe sejme, ale netuší, zda to bude trvat pár měsíců nebo několik let. Většinou se vyskytuje přes den mezi lidmi, ale když nastane noc, bojí se, protože její přeměna začíná právě, když všechno kolem spí a na vše spadne tma a ráno, když vychází slunce, stává se opět mladou, pěknou ženou, která chce jednoho dne být milovaná a zbavit se svého tzv. prokletí.
Zajímavosti: Po délce celé páteře má znaky v řeči jejího kmene a znamenají její jméno.
Nick: Ayala