Nocí se toulá strašlivý nemrtvý vlk, jehož hrůzyplné vytí dokáže vytrhnout neklidné duše zemřelých ze spánku a svolávat přízraky. Vypadá jako mršina, z níž trčí žebra a odpadává maso. Jeho oči ve tmě rudě svítí, je nelidsky rychlý a v rozkládajícím se těle ukrývá překvapivou sílu. Ukazuje se jen po soumraku, přes den se ukrývá v temných jamách a hrobkách vzdálených slunečnímu svitu. Volkun nevidí svět jako my. Oči mu vyklovaly vrány a sežrali červi, takže je slepý. Dokáže ale vycítit živé a orientuje se šestým smyslem. Tvrdívá se, že tato stvůra není jen mršinou vlka, ale že nikdy nebyla živá - ze světa snů ji prý přivolali černokněžníci nejstrašlivějšími kouzly. Trýzněný nemožností návratu, loví ostatní bytosti a trhá jejich těla na kusy. Dýchající tvorové( nejen lidé, ale i koně,psi či dobytek) jej přivádějí k šílenosti. Nezabíjí kvůli potravě nebo pro potěšení, vraždí z nenávisti k životu. V mordě má jakýsi hnilobný jed a jeho kousnutí může být smrtelné. Kraj, v němž se usadí, se postupně mění v mrtvou oblast, kde nic nežije a nikdo nepřebývá. Nenávidí běsy,kteří představují životní sílu země, a z netvorů především ohnivé psy, jež zuřivě napadá. Stejně tak jsou jeho přirozeným protivníkem bledé paní obývající místa, kde se může přes den ukrývat. Lovci nestvůr by si neměli volkuna splést s vlkodlakem, neboť stříbrné zbraně jej nezraňují. Vlčí mor ho pouze podráždí a nehodí se ani k léčení
jeho kousnutí - volkunův hnilobný jed lze z rány vypálit pouze solí.
Jak jedná:
Jak bojuje:
jeho kousnutí - volkunův hnilobný jed lze z rány vypálit pouze solí.
Jak jedná:
- Na živé tvory útočí od pohledu. Nikdy nedává možnost úniku a neukončí lov, dokud svými spáry a tesáky nezpřetrhá život oběti.
- Je zákeřný. Dokáže svou nenávist krotit a plížit se za kořistí, aby vystihl nejlepší chvíli k útoku.
- Přes den je zalezlý na místě, kde na něj nemohou paprsky, a chvěje se nenávistí a strachem ze slunce.
- Někteří volkuni se dávají do služeb kostěje, neboť doufají, že objeví jeho křišťál - věří, že sežráním cizí duše do nich vstoupí život. Jiní touží po smečce, ale vlci se jich příliš bojí, než aby je následovali
Jak bojuje:
- Nejprve se snaží protivníky znervóznit vytím, obchází je a přibližuje se nočními stíny s desivým vrčením, aby je donutil prchat a mohl vyrazit na lov.
- Vrhne se ze tmy první oběti po hrdle, odskočí a ihned napadne další. Je neustále v pohybu, uhýbá ranám, skáče, kouše a seká tlapami.
- Nezřídka vyráží na lov s houfem umrlců probuzených na místním hřbitově nebo přízračnou vlčí smečkou v patách. I během boje může svým vytím zpřetrhat závoj reality a přivolat mrtvé na pomoc.
- Pošle přízraky, aby zaměstnaly protivníky, zatímco sám se plíží kolem a čeká na chvíli, kdy má skočit. Nebo naopak zaútočí s hrozivým vytím za doprovodu duchů a pokusí se nepřátele vyděsit, rozehnat a lovit jednoho po druhém.