Jméno a Příjmení: Eladriel
Věk: Neznámý
Rasa: Daraes ( Nicotní – bytosti, které se snaží najít důvod žití. Někteří mrtví, je můžou vidět, jak provází duše na poslední cestu. Nemají skutečnou podobu. Někteří vypadají, jako černý levitující oblak, jiní si formují svou podobu do lidské formy.)
Strana: Neutrál
Zaměstnání / Povolání: Dobrodruh/ Bard
Schopnosti:
regenerace stínů ( Eladriel nemůže zemřít, dokud jsou na světě stíny. Jeho regenerace je však dost pomalá a může trvat několik dnů, než Eladriel znovu povstane)
Aura smrti (Protože Eladrielova rasa pomáhá mrtvým na jejich cestách, nemrtví na něj neuútočí a pokud Eladriel bude v nouzi, nejbližší nemrtví se jej můžou pokusit chránit.)
Kletba nicoty – Kdokoli, kdo uzavře s Eladrielem smlouvu, nebo jej zabije, bude proklet stejnou noční můrou a snem. V jednom na něj budou mluvit mrtví, které kdy zabil a ve druhém bude v nicotě. Eladriel sám kletbu nemůže předat, musí být splněny požadavky.)
O postavě:
Na počátku nebylo nic. Jen temnota. Poté se díky neuvěřitelné síle začali tvořit věci. Strážci ničeho. Bytosti, které neměli žádnou moc, a přesto dostali největší zodpovědnost. Dohlížet, aby se svět nepropadl do nicoty. Někteří z nás však opustili své kořeny a přidali se na stranu temnoty. Temnota nabídla mnohé sílu a moc. Něco, co naše rasa nikdy neměla. Něco, za co by položila život. Naše rasa začala mezi sebou vést spory a brzo se mnoho našich přidalo na různé strany. Někteří se stali poskoky smrti, protože smrt je věčná a spravedlivá ke všem. Jiní se vrátili zpět do nicoty. Pár z nás sloužilo a chránilo čas a ostatní? Přežívali svůj mizerný život na straně nicoty.
Já jsem nebyl žádná výjimka. Když jsem se konečně dostal z nicoty, mohl bych říct, že jsem ožil. Nevím kolik let uběhlo, než jsem se dostal z toho vězení, které je mnohdy horší, než samotné peklo. Pozoroval jsem vše živé a nechápal jsem to. Nechápal jsem jejich pocity. Jejich chování. Nenáviděl jsem jejich radost. Jejich city. Chtěl jsem je znát, ale neupsal jsem se nikdy nikomu. Za ty roky jsem zjistil, že svoboda je to, co chci. Vnitřní prázdnota mě sice vždy pohltila a já začal být jiný… horší, ale přesto jsem začal rozumět našemu účelu.
Umírající… poslové smrti… prokletí. Mnoho jmen jsme dostali a mnoho se ujalo. Já sám jsem poslouchal smrt. Smrt těch, které jsem za své působení zabil. Slíbil jsem si, že už nikdy nezabiju nikoho, kdo nemá zemřít. Jediné, koho lovím, jsou nemrtví. Duše, které vytáhla temná magie, nebo utekli z říše mrtvých. Sám ji navštěvuju a každou chvílí se tam cítím lépe, než na zemi.
Nick: gothico
Věk: Neznámý
Rasa: Daraes ( Nicotní – bytosti, které se snaží najít důvod žití. Někteří mrtví, je můžou vidět, jak provází duše na poslední cestu. Nemají skutečnou podobu. Někteří vypadají, jako černý levitující oblak, jiní si formují svou podobu do lidské formy.)
Strana: Neutrál
Zaměstnání / Povolání: Dobrodruh/ Bard
Schopnosti:
regenerace stínů ( Eladriel nemůže zemřít, dokud jsou na světě stíny. Jeho regenerace je však dost pomalá a může trvat několik dnů, než Eladriel znovu povstane)
Aura smrti (Protože Eladrielova rasa pomáhá mrtvým na jejich cestách, nemrtví na něj neuútočí a pokud Eladriel bude v nouzi, nejbližší nemrtví se jej můžou pokusit chránit.)
Kletba nicoty – Kdokoli, kdo uzavře s Eladrielem smlouvu, nebo jej zabije, bude proklet stejnou noční můrou a snem. V jednom na něj budou mluvit mrtví, které kdy zabil a ve druhém bude v nicotě. Eladriel sám kletbu nemůže předat, musí být splněny požadavky.)
O postavě:
Na počátku nebylo nic. Jen temnota. Poté se díky neuvěřitelné síle začali tvořit věci. Strážci ničeho. Bytosti, které neměli žádnou moc, a přesto dostali největší zodpovědnost. Dohlížet, aby se svět nepropadl do nicoty. Někteří z nás však opustili své kořeny a přidali se na stranu temnoty. Temnota nabídla mnohé sílu a moc. Něco, co naše rasa nikdy neměla. Něco, za co by položila život. Naše rasa začala mezi sebou vést spory a brzo se mnoho našich přidalo na různé strany. Někteří se stali poskoky smrti, protože smrt je věčná a spravedlivá ke všem. Jiní se vrátili zpět do nicoty. Pár z nás sloužilo a chránilo čas a ostatní? Přežívali svůj mizerný život na straně nicoty.
Já jsem nebyl žádná výjimka. Když jsem se konečně dostal z nicoty, mohl bych říct, že jsem ožil. Nevím kolik let uběhlo, než jsem se dostal z toho vězení, které je mnohdy horší, než samotné peklo. Pozoroval jsem vše živé a nechápal jsem to. Nechápal jsem jejich pocity. Jejich chování. Nenáviděl jsem jejich radost. Jejich city. Chtěl jsem je znát, ale neupsal jsem se nikdy nikomu. Za ty roky jsem zjistil, že svoboda je to, co chci. Vnitřní prázdnota mě sice vždy pohltila a já začal být jiný… horší, ale přesto jsem začal rozumět našemu účelu.
Umírající… poslové smrti… prokletí. Mnoho jmen jsme dostali a mnoho se ujalo. Já sám jsem poslouchal smrt. Smrt těch, které jsem za své působení zabil. Slíbil jsem si, že už nikdy nezabiju nikoho, kdo nemá zemřít. Jediné, koho lovím, jsou nemrtví. Duše, které vytáhla temná magie, nebo utekli z říše mrtvých. Sám ji navštěvuju a každou chvílí se tam cítím lépe, než na zemi.
Nick: gothico