Za měsíčních nocí tančívají podél řek, jezer a tůní krásné bytosti podobné vílám. Šaty mají tkané z mlhy nad hladinou a dotyky jejich chladných chodidel naplňují zemi vláhou. Když začnou zpívat, ovíjejí tóny šalebných nápěvů myšlenky všech tvorů v doslechu a lámou jejich vůli. Ráno zůstávají po přízračných rejích jen podmáčená kola v trávě a polehlé klasy v obilí. Nikdo přesně neví, jak se v utonulém těle zrodí běs, říká se však, že jej povolá vodník temným rituálem, při němž obětuje sedm let vězněnou dívčí duši.Jiní tvrdí, že si voda sama uchvátí lidské tělo, aby mohla jeho ústy sdělovat svou vůli. Některé kmeny proto rusalky nazývají jménem své řeky nebo jezera a modlí se k nim, aby je chránili před nepřízní vodního živlu. V oblasti častých záplav dokonce uklidňují běsa mužskými oběťmi. Legendy praví, že rusalčina síla tkví v jejích vlasech, které nesmí nikdy uschnout. I na břehu se prý stále vlní podle pohybu krajiny a jejich rozčesávání může způsobit povodeň. Čarovnou moc mají i takzvané rusalčí slzy - krůpěje vody sebrané ještě před úsvitem z kol vytancovaných v trávě - které jsou ceněnou přísadou do elixírů pro bezpečnou chůzi mokřady a bažinami či po povrchu sněhu. Rusalky jsou nebezpečné bytosti, tím více, že na první pohled působí jako nevinné křehké dívenky. Kromě lidí a zvířat totiž umějí zmámit i velké vodní netvory. Větší skupiny rusalek navíc dokáží změnit pevný břeh v močál. Lidé si je někdy pletou s mavkami nebo mořskými pannami. Ani jedno z těchto ztvoření však nemá , na rozdíl od rusalky, nehybné zelené oči, neoslabí je vytržení vlasu a nedokážou nikomu ublížit svým zpěvem.
Jak jedná:
Jak jedná:
- K lidem nechová žádnou zášť, ale občas si mezi nimi vybere někoho pro zábavu. Oběť zmámí písní, ženy i muže nutí k tanci a sleduje, jak dlouho vydrží. Její lidští milenci rychle umírají vyčerpáním.
- Popudí ji, pokud chce někdo bez jejího svolení měnit podobu potoku, řeky, nebo jezera, kde žije. Stačí pokácet vrbu na břehu nebo stavět náhon a je zle. Rozzlobená rusalka dokáže převracet lodě, strhávat mosty a z klidného potůčku udělat běsnící peřej.
- Poutníky chráněné mátou, pelyňkem či libečkem zpravidla nechá projít bez úhony. Pokud máte list takové rostliny pod jazykem, chrání vás i při boji.
- Je velmi sebevědomá a málokdy si připouští, že by ji útočník mohl ohrozit - boj je pro ni jen další hrou s lidskými životy. Nejprve se pokusí omámit protivníky písní nebo rozptýlit jejich ostražitost vyzývavým sváděním. Teprve poté se uchyluje k použití síly.
- Rusalčin boj je zvláštním druhem tance. V rytmu jejích kroků se vzdouvají vlny, které srážejí protivník, ladnými piruetami roztáčí divoké víry, pohyby rukou zdvihá gejzíry, jež útočníkům brání v rozhledu či jim vyrážejí zbraně, při výskoku se voda vylije z břehů a změní pevnou zem v kluzké bahno. Když rusalka strne ve vypjaté figuře, hladina kolem zamrzne a uvězní nepřátele v ledu.
- Pokud se cítí příliš ohrožená, zvedne z hladiny mlhu a pod jejím závojem splyne s vodou a zmizí. Obvykle však útočníky sleduje, dokud jsou poblíž vody, a ve chvíli , kdy nepřátelé ztratí ostražitost, na ně znovu zaútočí. Často si mezi tím přivolá posily - jiné běsy nebo zmíněné netvory. Lze ji však i zastrašit nadobro - na toho, kdo má větší moc nad vodou než ona, už si znovu netroufne.