Když se míhají neprostupnými houštinami, připomínají z dálky divočáky, namísto mordy však mají sličnou dívčí tvář a místo předních nohou hebké ženské paže. Mezi vesničany budí hrůzu a do lesů, kde žijí, se nikdo neodváží jít samotný. Po jejich půvabných rtech ale častěji než teplá krev stéká hnilobný mok z uleželých zdechlin. S vlky a liškami se přetahují o mršiny a ve smečkách zahánějí masožravce od jejich úlovků, které odtahují do svých zásobáren. Pochutnají si i na nemrtvých, nejraději ze všeho však mají maso hejkalů. Pro jejich lov jsou jezinky výborně vybaveny - dívčí hlava a paže jsou tou nejlepší návnadou. Příležitostně zadáví i osamělou vílu, ale jinak než v přesile si na ni netroufnou. Mrchožravé jezinky pronásledují živé kvůli vzrušení z lovu. Jako se knížecí lovčí chlubí mohutným parožím a krolí válečníci náhrdelníky z medvědích zubů, jsou pro jezinky největší trofejí lidské oči. V nich je prý totiž uloženo vše, co kdy člověk viděl. Nejvíce si cenní očí mudrců, o nichž stvůry věří, že dávají schopnost rozumět písmu. Vůdkyně nejúspěšnějších smeček se stávají členkami litery, rady starších, v níž se pomocí své kořisti učí manipulovat s lidskou myslí a symboly. Ne nadarmo se mezi vesničany vypráví, že jezinky dokážou člověka uspat a mimo očí vyloupnout i vzpomínky.
Jak jedná:
Jak jedná:
- K lidem se chová jako vášnivý lovec ke zvířeti.Vyjednávat bude jen, není-li šance získat trofeje.
- Pokud vidí elfa,člověka označeného runou nebo dokonce někoho s knihou, zaútočí i proti přesile.
- Nejohebnější jezinky, které se dokážou vzpřímeně pohybovat po zadních, někdy skryjí své tělo ve volných šatech a působí jako vyzvědačky nebo se vydávají krást obilí pro lov hejkalů.
- Z lidské řeči ovládají často jen potřebné práze. Umí dokonale napodobit volání o pomoc, svádění a nebo výkřik " Jů, poklad! "
- Pod převislým břehem vyčnívají z vody či bahna ruce a hlava krásné dívky volající o pomoc. Pokud jí zachránce hodí lano, překvapivou silou jej strhne k sobě a z pod břehu se vyřítí zbytek smečky.Jindy lze narazit na dívku zdánlivě přiskřípnutou pod kmenem, či držící se na okraji strže. Vždy jsou vidět jen ruce a hlava a cesta k ní bývá plná maskovaných jam, náhle napnutých šlahounů rostlin a úkrytů s ostatními jezinkami.
- Přibíhají po čtyřech, zírajíce na protivníkova lýtka, pak se náhle vztyčí a zasadí úder do tváře. Zatímco jedna předstírá výpady, druhá zezadu nepříteli podtrhne nohy nebo překousne šlachy. Tasí-li soupeř zbraň, uhýbají tak, aby ji zasekl do stromu či poškodil o kámen, vrhnou mu do obličeje hlínu, prudce proti němu vyrazí, aby ustoupil do bláta, na kořen nebo do trní.
- Je těžko jim ublížit, neboť i ty nejhorší rány se jim rychle zatahují. Samy obvykle útočí tak, aby kořist nezabili, neboť oči živého se cenní více. Pokud však oběť zemře, odtáhnou ji do zásobárny a nechají uzrát.